A – Škodliviny

Arsen: Charakteristika a vliv na životní prostředí

Obecné informace

Arsen (As) je polokov, metaloid, vyskytující se v různých formách. Do životního prostředí se dostává především spalováním fosilních paliv a průmyslovými procesy. Arsen se v přírodě nerozkládá a má schopnost bioakumulace v potravních řetězcích. Je klasifikován jako mutagenní a karcinogenní látka (kategorie 1 IARC). Využívá se v elektronice a dříve v ochraně dřeva. Vyšší koncentrace arsenu se nacházejí v rýži, listové zelenině a mořských plodech. Toxicita sloučenin arsenu se liší, přičemž sloučeniny As3+ jsou toxičtější než As5+.

Podrobný popis

Arsen se vyskytuje v elementární formě jako kovově šedá látka, ale častěji ve sloučeninách s kyslíkem, železem a sírou. Může tvořit anorganické i organické sloučeniny. Elementární arsen není toxický, ale některé jeho sloučeniny ano. Mezi nejvýznamnější toxické sloučeniny patří oxid arsenitý (As2O3, CAS: 1327-53-3) a arsenovodík (AsH3, CAS: 7784-42-1). Arsenopyrit (FeAsS) je významná ruda arsenu. Arsen se získává oxidačním pražením arsenopyritu s následným zachytáváním těkavého oxidu arsenitého.

Zdroje arsenu v životním prostředí zahrnují přírodní procesy (vulkanická činnost) a antropogenní aktivity (spalování fosilních paliv, průmysl, zemědělství). Arsen se nachází také ve výluzích z elektrárenských popílků a v důlních vodách.

V životním prostředí arsen nemění své chemické složení, pouze formu výskytu. Je mobilní a akumuluje se v půdě, sedimentech a organismech.

Vliv na zdraví

Expozice arsenu v nízkých dávkách je běžná, ale vyšší dávky jsou toxické. Chronická expozice i nízkým koncentracím As může vést k zdravotním problémům. Toxicita závisí na oxidačním stupni (As3+ > As5+).

Arsen může způsobovat dermatologické problémy, kardiovaskulární choroby, potraty a má karcinogenní a mutagenní účinky. Kumuluje se v těle, například ve vlasech. Zdrojem expozice arsenu jsou potraviny, jako je rýže, pivo, mouka, pečivo a mořské ryby. Arsen je klasifikován jako prokázaný lidský karcinogen.

Výskyt v životním prostředí v ČR

Monitoring arsenu v ovzduší a půdě provádí Státní zdravotní ústav (SZÚ). Vyšší koncentrace arsenu byly naměřeny v Ostravě a v půdách v okolí Chomutova, Mostu, Příbrami a Kutné Hory v souvislosti s těžbou a spalováním uhlí. ČHMÚ monitoruje arsen v povrchových a podzemních vodách. Státní veterinární správa sleduje obsah arsenu v krmivech a potravinách.

—————————————————————————————————————-

Azbest: Charakteristika a vliv na životní prostředí

Obecné informace

Azbest je souhrnný název pro skupinu přirozeně se vyskytujících hydratovaných silikátových minerálů s vláknitou strukturou. Mezi nejznámější patří chryzotil (Mg3Si2O5(OH)4) a amfibolové azbesty (např. amosit, krokydolit, tremolit, aktinolit, antofylit). Azbestová vlákna jsou odolná vůči teplu a chemickým látkám, nerozpustná a perzistentní v životním prostředí. Po narušení povrchu materiálu se uvolňují vlákna, která mohou být inhalována. Inhalace azbestových vláken je zdraví škodlivá a může vést k fibróze plic (azbestóze) a rakovině plic (mesoteliomu). V České republice je používání azbestu zakázáno, ale stále se vyskytuje v budovách a materiálech vyrobených před zákazem.

Podrobný popis

Azbest zahrnuje šest různých minerálů:

• Chryzotil: Mg3Si2O5(OH)4
• Amosit: (Mg,Fe)7Si8O22(OH)2
• Krokydolit: Na2Fe2+3Fe3+2Si8O22(OH)2
• Tremolit: Ca2Mg5Si8O22(OH)2
• Aktinolit: Ca2(Mg,Fe)5Si8O22(OH)2
• Antofylit: (Mg,Fe)7Si8O22(OH)2

Tyto minerály se liší chemickým složením, krystalovou strukturou a fyzikálními vlastnostmi. Nejběžnější je chryzotil (bílý azbest), další mohou být modré (krokydolit), šedé (antofylit) nebo hnědé (amosit). Azbest se přirozeně vyskytuje v horninách a půdě v některých oblastech.

Zdroje azbestu v životním prostředí zahrnují přírodní zvětrávání hornin, erozivní činnost a antropogenní aktivity (těžba, zpracování, používání a likvidace azbestových materiálů). Vlákna se mohou šířit vzduchem a vodou na velké vzdálenosti.

Azbest se v životním prostředí nerozkládá, pouze se fragmentuje na menší částice.

Vliv na zdraví

Expozice azbestu probíhá především inhalací vláken. Vlákna se usazují v plicích a mohou způsobit:

• Azbestózu: Chronické zánětlivé a fibrotické onemocnění plic.
• Rakovinu plic: Zvýšené riziko u kuřáků vystavených azbestu.
• Mesoteliom: Rakovina pohrudnice, pobřišnice nebo osrdečníku.

Riziko onemocnění závisí na dávce, délce expozice a typu azbestových vláken. Dlouhá a tenká vlákna jsou obecně považována za nebezpečnější. Latentní doba mezi expozicí a projevem onemocnění může být 10-40 let.

Výskyt v životním prostředí v ČR

Vzhledem k zákazu používání azbestu se v ČR provádí monitoring především při odstraňování starých staveb a likvidaci azbestových odpadů. Hlavní zdroje znečištění jsou staré budovy s azbestovou izolací a střešní krytinou.