Azbest – Nezničitelný a nebezpečný

O azbestu se mluví převážně v souvislosti s negativním působením na lidský organizmus a jeho zdraví. Ukážeme si, jaká jsou jeho zdravotní rizika, kde se na našich domech může azbest skrývat a jak k němu přistupovat.

Azbest (dříve psáno asbest, česky osinek, z řec. ασβεστος, volně „nezničitelný“) – souborné označení různých vláknitých silikátů, jejichž společným znakem je spřádatelnost vláken, žáruvzdornost a poměrná chemická stálost.

Většina světové těžby pochází z Ruska, Kanady a JAR, které se v přírodě nacházejí jako serpentiny a amfiboly

Používání azbestu se rozšířilo v druhé polovině 19. století, kdy se azbestová vlákna začala používat jako surovina nebo příměs výrobků z různých oborů průmyslu.

Azbest výrobkům zajišťoval především nehořlavost, odolnost vůči působení kyselin, elektrickou nevodivost, pevnost a ohebnost.

Největší rozmach využívání azbestu v průmyslové výrobě proběhl v letech 1975 až 1990. V tomto období se v naší republice ročně spotřebovalo až 50 000 tun azbestu.

Rozsah azbestu

Rozsah použití azbestu byl poměrně rozsáhlý. Z toho se přibližně 70 % výroby uplatnilo ve stavebnictví.

Velkou část tohoto objemu tvořily střešní krytiny, instalační roury, zabudované nebo exteriérové a podstřešní desky.

Azbest se také uplatnil v řadě protipožárních nástřiků a nátěrů. Z azbestových vláken se vyráběl také speciální žáruvzdorný textil nebo žáruvzdorné záclony.

„Azbest byl dříve normální látkou, která se používala v mnoha komponentech,“ vysvětluje Markus Ruf z TÜV Rheinland. Od 30. let 20. století se používal v několika tisících výrobcích, například v cementu, podlahách a krytinách.

"Lze předpokládat, že ve většině budov postavených před rokem 1997 lze najít azbest."

Včasná varování, pozdní poučení. Byznys zvítězil.

První doložené varování před nebezpečím azbestu pro zdraví pochází už z roku 1898 od britské inspektorky Lucy Deanové.

Ta upozornila na nemoci dýchacího ústrojí a plic u dělníků, kteří s azbestem pracovali.

V roce 1906 bylo ve Francii popsáno úmrtí desítek dělnic pracujících s azbestovými textiliemi. O pět let později byla popsána škodlivost azbestu u pokusných zvířat.

 V následujících desetiletích se hromadily další a další studie o škodlivosti azbestu.

V roce 1955 přinesli odborníci první důkazy o jeho rakovinotvornosti. Zpracování azbestu ale bylo už tak ziskovým odvětvím, že veškerá varování byla ignorována.

Teprve v 80. letech 20. století začaly první země azbest zakazovat. Průkopníky byly v tomto ohledu Norsko, Švédsko a Švýcarsko. Později je následovalo Rakousko, Finsko a Holandsko a poté i další země.

Co na to Češi?

První omezení používání azbestu přišlo v roce 1984. Tehdejší hlavní hygienik téměř 30 let po prvních důkazech uznal azbest za karcinogen a zakázal ho používat alespoň ve formě nástřiku.

Nicméně ještě po dobu více než 10 let u nás pokračovala masová výroba zboží z azbestu a azbestocementu.

Teprve v roce 1997 byla výroba azbestových materiálů v Česku ukončena. „To znamená, že ve většině staveb před rokem 1997 tiká nebezpečí extrémně karcinogenního azbestu,“ dodává Institut zdravého bydlení.

Do České republiky, resp. Československa, se azbest dovážel z Ruska, Kanady, Jižní Afriky a z Kypru a zpracovával se v mnoha podnicích na řadě míst. Azbestové cementové závody měly své výrobny např. v Berouně a v Hranicích.

Eternitové závody sídlily v Šumperku, podnik Stavební izolace v Praze. Ale azbest zpracovávaly také podniky Azbestos ve Zvěřínku, Krkonošské papírny v Hostinném, Dehtochema v Bělé pod Bezdězem nebo Severočeské dřevařské závody v Černousích.

Vliv azbestu na lidské zdraví

Jak již bylo uvedeno, azbestová vlákna mají tendenci štěpit se po délce.

Štěpením vznikají vlákna velmi malých rozměrů. Pokud se azbestová vlákna dostávají do ovzduší, stávají se polétavými (v případě nepříznivých podmínek až na několik kilometrů), a nechráněný člověk je jejich přirozeným příjemcem.

Cestou vstupu azbestu do lidského organismu jsou dýchací orgány.

Azbestová vlákna se následně dostávají až do plicních sklípků. Zde vyvolávají dráždivou místní reakci a mohou být spouštěcím faktorem onemocnění.

Je potřeba upřesnit, že negativní účinky na zdraví nespočívají v chemickém působení azbestu, ale v mechanickém dráždění citlivých vnitřních tkání.

Nejrizikovější pro lidský organizmus jsou azbestová vlákna dlouhá 5 až 8 µm s tloušťkou méně než 1,5 µm.

Šíření azbestových vláken ve volném prostoru může být zapříčiněno nejčastěji degradací materiálu, případně nevhodnou manipulací s výrobky s obsahem azbestových vláken. Degradací materiálu je myšleno např. působení přirozených venkovních podmínek na výrobek (vítr, sníh, déšť, nánosy spadaných nečistot).

U nevhodné manipulace se jedná především o nešetrné zacházení převážně při stavebních, demoličních či úklidových pracích nebo při následném ukládání odpadu, kdy může docházet k lámání výrobků na menší kusy či dokonce drcení.

„Neodborné zacházení s azbestem může mít nejen vážné zdravotní důsledky, ale může mít také za následek trestní stíhání za trestný čin v oblasti životního prostředí,“ vysvětluje Andrea Grimm z renomavané Verbraucherzentrale v německém Hamburku.

Azbest zabíjí

Zdravotní studie ukázaly, že dlouhodobá přítomnost azbestových vláken v lidském organizmu způsobuje rakovinové onemocnění.

Napadeny nejčastěji bývají plíce, pohrudnice či pobřišnice. Zvýšené dispozice pro vznik nemocí mají kouřící osoby.

 Méně vážnými jsou onemocnění nezhoubná, mezi které patří např. azbestóza, která při působení azbestových vláken v plicích snižuje poddajnost plicní tkáně a dochází tak ke snížení kapacity plicní ventilace a efektivity výměny kyslíku v plicích.

„Komponenty obsahující azbest a práce s nimi, jsou dnes zvláště ovlivněny činnostmi souvisejícími s programy typu ‚zelená úsporám‘, kterou dnes mnoho majitelů domů provádí lehce partyzánským způsobem,“ vysvětluje odborník TÜV Markus Ruf.

Azbestová vlákna mohou být například uvolněna při výměně tepelné izolace, sádry, dřevovláknitých desky, okenního tmelu, opláštění topných trubek, podlahového lepidla nebo plniv.

FACEBOOK
KDE O NÁS USLYŠÍTE