Odpad nad zlato

V době honby za emisními limity, v revoluční době pohonných hmot a totální digitalizace našich životů je normování nástrojem pokroku nebo se snad mýlíme? Jsou normy tím, co představuje minimum nebo naopak představují horní hranice hodnot?

 

Mimo jiné se dnešní doba - doba honby za strašákem C02 dotýká problematiky stavebních odpadů a jejich možné minimalizace skrze recyklaci demoličních a stavebních odpadů.

Beton a stavební odpad

Beton je nejčastěji používaným stavebním materiálem na světě.

Stavební odpad a suť tvoří skoro polovinu všech odpadů v ČR. Po oprávněné hysterii let minulých, kdy karcinogenní strašák azbest stál za každým problémem, je dnes ticho po pěšině a my ho možná s posvěcením budeme recyklovat do nového betonu, který jak sami výrobci připouští v některých kritériích dosahuje skoro normových hodnot betonu vyrobeného tradiční cestou.

 Bohužel se dnes stává pravidlem, že normové hodnoty jsou pro mnoho výrobců jen jakousi nutností či milníkem, ke kterému je se třeba přiblížit nikoli překročit.

Je ona honba za ekologií opravdu ekologická a nestojí čistě alibisticky v tento moment normy trochu stranou?

Je veřejným tajemstvím, že například pohonné hmoty z bioodpadu nejsou zdaleka tak kvalitní jako ty dnes běžné, minimálně dojezdová vzdálenost je nižší. Textilie? Jejich výroba recyklací je dražší než současná produkce. 

Recyklace odpadu

Znamená recyklace snad zelenou pro nekvalitu? Opravdu je recyklovaný beton, to nejlepší, co potkalo stavebnictví za poslední dekádu?

A co výplně otvorů z recykláže, jsou i vaše dveře onou dopitou lahví limonády, kterou jste poctivě vyseparovali do žlutého kontejneru nebo jen převlečeným starým plastovým oknem neznámého původu z doby kdy kritériem výběru byla cena?

FACEBOOK
KDE O NÁS USLYŠÍTE