Recyklované zdraví v době plastové

V posledních desetiletích se plasty stávají stále důležitějšími materiály, ve všech oblastech našeho života, a ne jinak je tomu i ve stavebnictví.  Všestrannost je však způsobena řadou přísad. Například zpomalovače hoření, pigmenty, UV stabilizátory nebo plastifikátory používané k zajištění vlastností požadovaných průmyslem a spotřebiteli.

Celková spotřeba plastových výrobků roste po celém světě. Například Německé ministerstvo životního prostředí očekává, že se globální výroba plastů v následujících 20 letech zdvojnásobí.

Vyplívá to ze závěrečné zprávy „Sachstand über die Schadstoffe in Kunststoffen und ihre Auswirkungen auf die Entsorgung – Schlussbericht“  „Aktuální stav znečišťujících látek v plastech a jejich účinky na zneškodňování - závěrečná zpráva“(ISSN 1862-4804), kterou na základě zadání spolkového ministerstva ŽP v Bonnu vyhotovila renomovaná celosvětově působící inženýrská kancelář Ramboll pod vedením doktorky Alexandry Polcher a Miriam Schöpel a jejich týmu.

V souladu s vysokými objemy výroby a obrovskou spotřebou roste množství plastového odpadu a otázka vhodných způsobů odstraňování, a to i na pozadí rostoucích omezení při přepravě plastového odpadu do zahraničí.

V sousedním Německu se plastový odpad v současné době používá převážně pro energetický průmysl, to v praxi znamená, že je většina plastového odpadu spalována. Předpokládá se, že zvýšená výroba a použití recyklovaných plastů a vyšší podíl recyklace v plastových výrobcích by mohly snížit závislost na těžbě fosilních surovin a tolik diskutované emise CO2. Tento vývoj směrem ke zvýšené recyklaci plastového odpadu však čelí dvěma hlavním překážkám. 

Zaprvé, nedostatek informací o přísadách v plastech, které jsou potenciálně škodlivé pro člověka a životní prostředí a zadruhé nezamýšlená kontaminace plastového odpadu, který může pocházet z různých zdrojů.

Jak potvrzuje citovaná závěrečná zpráva, PVC je spojeno s řadou znečišťujících látek. Důraz je kladen na kovy, které se používají v různých aplikacích, např. jako pigmenty, změkčovadla a zpomalovače hoření. V PVC se také používá mnoho organických znečišťujících látek, je třeba zmínit různé ftaláty a fenoly, které se používají jako plastifikátory. V rámci projektu byly navíc identifikovány i halogenované znečišťující látky, jejichž dopad na zdraví a životní prostředí je alarmující, viz. „Zátěž životního prostředí vybranými škodlivinami a jejich zdravotní rizika“ publikováno Ústavem nerostných surovin v Kutné Hoře.

 

Kadmium a olovo v PVC profilech:

Kadmium včetně jeho solí a olovo je díky svým toxickým vlastnostem identifikováno jako SVHC. Některá použití této látky jsou omezena, s výjimkou recyklace specifické pro kadmium.

Přibližně 70% profilů z PVC se v rámci odpadové politiky třízeno samostatně a následně dochází k recyklaci materiálu. Na trhu existují PVC okenní rámy vyrobené z recyklovaného PVC, většinou ve formě „sendviče“ pro profilová jádra se používá recyklát PVC a vnější krycí vrstva se skládá z nového PVC. Účelem tohoto opatření je zabránit možné expozici životního prostředí a člověka. Znečišťující látky však zůstávají v oběhu.  I při využití spalování se olovo a kadmium nezničí a zůstanou v popelu, struskách a prachu. Ten se poté stává přísadou betonových směsí, asfaltů a například i skla a je jen otázkou času, kdy zjistíme, že cesta zpracování popelu tímto způsobem je škodlivá ať již životnímu prostředí tak i obyvatelstvu a o především díky uvolňování prachových částic do ovzduší.

Začátkem roku 2019 byly zveřejněny výsledky dvouletého projektu (2016–2018) nazvaného „Mapping exercise – Plastic additives initiative“ „Mapování - iniciativa pro plastové přísady“ Evropské chemické agentury (ECHA) a 21 průmyslových sdružení (včetně Cefic, PlasticsEurope ).

Z tohoto vyplívá, že existuje více než 400 látek a přísad používaných při výrobě plastů, které jsou rozděleny do 3 kategorií 1A 1B a 2, kdy 1A znamená „prokázané účinky na lidské zdraví“ 1B „prokazatelný vliv na zdraví laboratorních zvířat s možností ovlivnění lidského zdraví“ a kategorie 2 „podezření z možného vlivu na lidské zdraví“ účinky o kterých se bavíme jsou popsány, a studie je  zaměřena na látky, které jsou klasifikovány podle nařízení CLP jako látky způsobující rakovinu (anglicky „cancerogenic“), měnící DNA (anglicky „mutagenic“) nebo poškozující reprodukční systémy (anglicky „reproductive“). Popsané účinky jsou většinou dlouhodobé, tj spouštěcí expozice skutečného onemocnění může trvat několik let (v případě azbestu byly popsány případy s expozicí až 40 let). Kromě toho mohou být i budoucí generace budou poškozeny kvůli genetickým změnám nebo může být poškozen nebo narušen vývoj dítěte v děloze. Téma recyklace vyvolává více otázek než odpovědí, vždyť vlastnosti plastů degradující věkem ve svých vlastnostech mají vliv i na životnost nových výrobků. Nechte plastový kbelík degradovat slunečním UV zářením, které způsobuje štěpení a jeho vlastnosti pro opětovné použití v recyklátu rozhodně nebudou ideální. Potřebou recyklátu je kvalitní polymer, ten však střešní folie na prahu životnosti nevykazuje ani v laboratorních podmínkách a výrobek z takového recyklátu je vhodný možná jako škrabka na automobil.

Škodliviny typu olovo a kadmium jsou vysoce toxické pro lidský organismus, olovo jako jed označil již Hippokrates. Otrava olovem ve fázi chronické otravy – latentní/manifestní saturnismus způsobuje značné zdravotní problémy ať již anémii, hypertenzi, obrnu nervus ulnaris, ale i poruchy reprodukce. IARC v roce 2004 přehodnotila karcinogenitu olova a jeho sloučenin. Anorganické sloučeniny olova zařadila do skupiny 2A (pravděpodobně karcinogenní pro lidi), olovo do skupiny 2B (možná karcinogenní pro lidi).

 

Agentura ECHA (Evropské agentura pro chemické látky se sídlem v Helsinkách) ve své studii „A review of the available information on lead in shot used in terrestrial environments, in ammunition and in fishing tackle“ (Helsinki, 27. listopadu 2018) zdůraznila negativní vliv olova na lidské zdraví a přírodu. Upozornila třeba na fakt, že Světová zdravotnická organizace řadí olovo mezi jednu z deseti látek, které nejvíce škodí lidskému zdraví. Nebezpečí se pak týká i zvířat. Každý rok například uhyne na otravu olovem jeden až dva miliony ptáků. Tolik diskutované olověné náboje navíc mohou kontaminovat maso zastřelených zvířat. Podle agentury ECHA používání olověné munice myslivci ohrožuje životní prostředí a také lidské zdraví. ECHA argumentuje tím, že ročně střelci zanechají v evropských lesích až 14 tisíc tun olova, u rybářů je to až 6 tisíc tun

ECHA ve své studii také předložila informace o tom, že dva evropské státy – Dánsko a Nizozemí – již olověnou munici zakázaly. 

Kadmium je prokazatelný karcinogen, poškozuje játra a v organismu se postupně hromadí i desítky let. Institut Zdravého Bydlení se oběma škodlivinám věnuje v článku „Kadmium, olovo a PVC aneb plastová okna bez olova jen v USA“

Jak vyplívá ze zprávy „GRÜNBUCH zur Umweltproblematik von PVC“ (Evropská komise, Brusel 2000) stabilizátory v polymeru PVC chrání před rozpadem způsobovaným světlem a teplem. K dispozici jsou různé typy stabilizátorů a jejich obsah v hotovém výrobku se liší v závislosti na technických požadavcích zamýšlené aplikace. Jako stabilizátory v současnosti přicházejí zejména sloučeniny olova, síran olovnatý a fosforečnan olovnatý. V roce 1998 bylo použito 112 000 t olověných stabilizátorů a asi 51 000 t olova; což představuje 70% celkové spotřeby stabilizátorů. Stabilizátory olova se používají hlavně v trubkách, okenních a dveřních profilech a kabelech. Dodnes někteří výrobci stále používají stabilizátory kadmia v okenních rámech z PVC, kde jejich použití stále podle práva Společenství povoleno je. V Evropě bylo v roce 1992 použito v tomto směru více než 600 t kadmia, které se na prahu životnosti a pod rouškou recyklace stále drží v oběhu a dále tak ohrožují naše zdraví.

FACEBOOK
KDE O NÁS USLYŠÍTE