Alergie jako epidemie moderního životního stylu

Ještě nedávno se alergie popisovaly hlavně jako „chyba“ imunitního systému u geneticky zatížených lidí. Dnes máme mnohem širší obrázek. Velké mezinárodní studie ukazují, že dramatický nárůst alergií je spojený především s prostředím, ve kterém žijeme – s moderním způsobem života, poškozením ochranných bariér těla a ztrátou kontaktu s přirozeným mikrobiálním světem.pubmed.ncbi.nlm.nih+2

„Když se podíváte na to, jak rychle alergie přibývají, je zřejmé, že nejde jen o genetiku. Naše DNA se za pár desetiletí nezměnila, ale změnilo se všechno kolem nás – chemie, jídlo, vzduch i to, kde a jak bydlíme,“ říká Tomáš Sysel, zakladatel Institutu zdravého bydlení.

Nárůst alergií v průmyslových zemích je tak rychlý, že ho nelze vysvětlit genetickými změnami – ty probíhají v horizontu staletí až tisíciletí, ne jedné generace. Data z posledních desetiletí proto ukazují hlavně na vliv prostředí a tzv. epigenetických mechanismů.

Potravinové alergie u dětí

Velká národní studie v USA zveřejněná v časopise Pediatrics ukázala, že potravinovou alergií trpí přibližně 8% dětí, tedy zhruba jedno z třinácti. Jde o vyšší číslo, než jaké uváděly starší průzkumy, a analýzy CDC potvrzují, že podíl dětí s hlášenou potravinovou alergií od 90. let do 21. století zřetelně narostl.

Závažné alergické reakce (anafylaxe)

Analýzy velké americké zdravotní pojišťovny Blue Cross Blue Shield ukazují, že počet závažných alergických reakcí na jídlo (anafylaxe) v jejich datech během několika let výrazně narostl – jde o několikanásobný nárůst počtu případů u pojištěnců. To potvrzuje, že nejde jen o „lepší diagnostiku“, ale i o reálný růst počtu těžkých stavů.

Astma a alergická rýma

Světová alergologická organizace (WAO) upozorňuje, že alergická rýma a astma patří v rozvinutých zemích mezi nejčastější chronická onemocnění; v některých populacích postihuje alergická rýma až několik desítek procent lidí. Z praxe alergologů i populačních studií je zřejmé, že zejména ve městech jde o běžný problém, který začíná často už v dětství.

Reaguje imunitní systém přehnaně?

Dřívější výklad kladl důraz na samotné alergeny – pyl, roztoče, arašídy. Dnešní imunologie klade jinou otázku: proč tyto běžné látky, se kterými se lidstvo setkává tisíce let, začaly v posledních dekádách spouštět tolik přehnaných reakcí.

Současný výzkum nabízí tři klíčové důvody, které dávají nový rámec pro pochopení alergií.

A: poškozené bariéry těla (epiteliální bariérová hypotéza)

Významnou roli hraje tzv. epiteliální bariérová hypotéza, kterou rozpracoval švýcarský imunolog Cezmi Akdis z University of Zurich. Podle této koncepce není prvotním problémem imunitní systém, ale narušení epitelu – tenké vrstvy buněk, která tvoří ochrannou „kůru“ kůže, střev a dýchacích cest.

Akdis ukazuje, že:

• poškozený epitel propouští alergeny a toxiny hlouběji do tkání,
• to spouští chronický zánět a přetěžuje imunitní systém,
• s nárůstem expozice různým bariéru poškozujícím látkám roste i výskyt alergických a dalších neinfekčních onemocnění.

Mezi faktory, které mohou epitelové bariéry narušovat, patří podle současných studií:

• detergenty a tenzidy v pracích prášcích a čistících prostředcích, které mohou měnit lipidovou vrstvu kůže a sliznic,
• emulgátory a aditiva v ultrazpracovaných potravinách, u nichž se v experimentálních modelech ukazuje vliv na ochrannou hlenovou vrstvu střev,
• částice znečištěného ovzduší, zejména jemné částice z dopravy a spalovacích motorů, které poškozují epitel dýchacích cest,
• mikroplasty a další moderní chemikálie, jejichž dlouhodobý efekt na bariéry se teprve podrobně zkoumá.

„Když v interiéru kombinujete zbytky pracích prostředků v textilech, těkavé látky z nábytku a zároveň dýcháte venkovní vzduch zatížený dopravou, vytváříte prostředí, které je pro přirozené bariéry našeho těla úplně nové. To se dříve prostě nedělo,“ komentuje Tomáš Sysel.

B: od hygienické hypotézy k hypotéze biodiverzity

Původní „hygienická hypotéza“ Davida Strachana z konce 80. let naznačovala, že menší expozice infekcím v dětství může přispívat k vyššímu riziku alergií. Novější „hypotéza biodiverzity“, kterou formulovali Haahtela a kolegové ve position statementu Světové alergologické organizace, jde dál.

Podle této koncepce:

• ztráta druhové rozmanitosti v krajině (méně přírodních ploch, více asfaltu a sterilních interiérů) vede i ke ztrátě mikrobiální rozmanitosti,
• chybí kontakt se širokou škálou „neškodných“ mikrobů, které po miliony let trénovaly náš imunitní systém,
• změny ve složení kožního a střevního mikrobiomu se spojují s vyšším rizikem alergií, astmatu, zánětlivých střevních onemocnění, diabetu 1. typu a obezity.

Farmářské děti jako „přirozený experiment“

Velké evropské studie dětí vyrůstajících na tradičních farmách (například kohorty GABRIELA a další projekty publikované v NEJM) ukazují, že děti žijící na farmách mají výrazně nižší riziko astmatu a alergií než jejich vrstevníci z městského prostředí – rozdíl se v některých analýzách pohybuje v řádu desítek procent.

Jako klíčový faktor se ukazuje:

• vdechování prachu z chlévů bohatého na specifické bakterie,
• větší kontakt se zvířaty a půdou,
• odlišná skladba domácího mikrobiomu.ehp.niehs.nih+1

Na druhé straně stojí městské děti vyrůstající v bytech s omezeným přístupem ven, v prostředí s menší mikrobiální rozmanitostí a často se sterilizovaným interiérem.

Střevní mikrobiom a antibiotika

Metaanalýzy ukazují, že časté podávání širokospektrých antibiotik v raném dětství a strava chudá na vlákninu jsou spojeny se změnami střevního mikrobiomu a vyšším rizikem alergických a zánětlivých onemocnění. Ztráta klíčových bakterií oslabuje regulační schopnosti imunitního systému.

C: „okno příležitosti“ v kojeneckém věku

Třetí velký zlom přinesl výzkum kolem raného zavádění alergenních potravin, zejména arašídů. V 90. letech a na začátku nového tisíciletí se běžně doporučovalo, aby se těhotné ženy a malé děti vyhýbaly rizikovým potravinám (arašídy, vejce) co nejdéle. Ukázalo se, že tento postup mohl nárůst alergií spíše podpořit.

Průlom přinesla studie LEAP (Learning Early About Peanut Allergy), publikovaná v New England Journal of Medicine v roce 2015.

• Studie sledovala vysoce rizikové kojence (s těžkým ekzémem nebo alergií na vejce).
• Část dětí dostávala arašídový protein již mezi 4. a 11. měsícem života, druhá část se arašídům vyhýbala.
• Po několika letech vyšlo najevo, že ve skupině s časným zavedením arašídů se rozvinula alergie na arašídy u výrazně menšího podílu dětí – zhruba o 80% méně oproti kontrolní skupině.

Dnešní interpretace je taková, že imunitní systém má v prvním roce života kritické „okno příležitosti“. Setká‑li se v tomto období s potravinovým alergenem přes trávicí trakt a ve správném kontextu, má větší šanci vytvořit toleranci, nikoli alergii. Naopak kombinace narušené kožní bariéry (například ekzém) a kontaktu s alergenem přes kůži může podporovat alergickou senzibilizaci.

Dopady pro zdravé bydlení

Z pohledu Institutu zdravého bydlení mají tyto poznatky přímé dopady na to, jak navrhujeme a provozujeme domy:

• Chemická zátěž interiéru – množství detergentů, vůní, čisticích prostředků a těkavých látek z materiálů zvyšuje tlak na kožní a slizniční bariéry.
• Kvalita vzduchu – znečištění z dopravy a průmyslu proniká do interiéru, kde se mísí s domácím prachem, roztoči a mikroplasty.
• Nedostatek „dobrých“ mikrobů – sterilní, málo větrané prostředí bez kontaktu s přírodou nepodporuje zdravý mikrobiom, zejména u dětí.
• Materiály a povrchy – volba povrchů, textilií a chemie pro údržbu může pomoci buď bariéry chránit, nebo naopak postupně narušovat.

„Zdravé bydlení v 21. století už není jen o tepelné pohodě nebo vlhkosti. Je to o tom, jestli dům podporuje nebo ničí naše ochranné bariéry a mikrobiom. To je úplně nový pohled, který musíme začít brát vážně,“ shrnuje Tomáš Sysel.

Alergie jako signál nesouladu s prostředím

Současná data ukazují, že alergie nejsou „genetickým rozsudkem“, který nelze ovlivnit. Genetika hraje roli, ale klíčové je prostředí – chemické, mikrobiální i sociální.

Alergie lze chápat jako signál, že to, v čem žijeme, jíme a dýcháme, je pro náš evolučně nastavený organismus v mnoha ohledech nepřirozené: přespříliš chudé na mikroby a přírodu, ale zároveň bohaté na moderní chemikálie, ultrazpracované potraviny a znečištění.

Právě proto dává smysl spojovat medicínský výzkum alergií s praxí zdravého bydlení. Dům není jen schránka – je to prostředí, ve kterém se denně odehrává komunikace mezi našimi bariérami, mikrobiomem a imunitním systémem.