Stavební vaty – Minerální a skelná vata

O tom, že rodinný či bytový dům se vyplatí při dnešních cenách energií zateplit, asi nepochybuje nikdo.

Skelná a minerální vata

Existují v zásadě dva druhy stavební vaty. Skelná a minerální, zvaná také čedičová. Obě mají velmi zajímavé a efektivní izolační vlastnosti, ale také nevýhodu spojenou s prašností.

To vyplývá z jejich výroby, kdy jsou k sobě lepena roztavená vlákna křemíkových nebo čedičových minerálů. Podle konkrétního minerálu pak jde o skelnou (křemičitany) nebo tzv. minerální/čedičovou vatu.

Určitá část vláken, která dosahuje asi jen 0,2% hmotnosti, zůstane nepřilepena, tedy volně v materiálu. Vlákna se pak při jakékoliv manipulaci, pohybu, ale i prouděním vzduchu z vaty uvolňují.

Proto se také s vatou musí pracovat v rukavicích a s rouškou, ale často to nestačí a ve Vašem těle zůstane vzpomínka na instalací izolační vaty ještě pár let, kdy už si ani nepamatujete, že jste ji „tenkrát“ použili.

Z tohoto důvodu jsou minerální i skelná vata zcela nevhodné pro otevřené použití v interiéru.

Jakýkoliv pohyb, i když jsou totiž přidělány napevno, třeba i průvan nebo proud vzduchu způsobí, že se vlákna uvolní.

Škodlivý prach ze stavební vaty

Ty pak jako prach poletují vzduchem a usazují se na všech předmětech nebo jsou rovnou vdechována lidmi, kteří se v prostorech pohybují.

To je samozřejmě krajně zdraví škodlivé a při dlouhodobém vystavení organismu takovému prostředí to vede k vážným onemocnění dýchacích cest končících rakovinou.

Směrnice Evropské unie 97/69/ES (přijata v prosinci 1998) stanovuje hygienické a bezpečnostní požadavky pro produkty MMVF (umělá skelná vlákna). Směrnice klasifikuje karcinogenitu produktů MMVF do následujících kategorií:

• Kategorie 1: karcinogenní pro člověka (azbest)
• Kategorie 2: pravděpodobně karcinogenní (keramická vlákna)
• Kategorie 3: potenciálně karcinogenní (izolační vaty, které nebyly prozkoumány)

Například v Německu jsou od roku 2000 schváleny pouze výrobky z minerálních vláken, u nichž nebyly prokázány žádné karcinogenní účinky, říká profesor Karl Ernst von Mühlendahl z německého institutu Kinder Umwelt (pobočky Akademie medicíny dětí a mladistvých z Georgsmarienhütte).

Minerální vata

Minerální vata nebo také minerální vlna je izolace vyrobená z vláken minerálního původu. Používá se k tepelné, protipožární a zvukové izolaci.

Mimo to má široké uplatnění v průmyslu i ve speciálních aplikacích. Minerální izolace se dělí na skelnou a kamennou podle hlavních surovin, ze kterých se vyrábí.

Pro výrobu skelné minerální izolace se používá písek a sklo. Podíl recyklovaného skla se stále zvyšuje, výrobci dnes běžně uvádějí procento využití střepů ve výši 80 %.

Pro výrobu kamenné vlny se využívá čedič, diabas a vysokopecní struska, které se smíchávají s připraveným recyklátem z minerálních vláken pojeným cementovým pojivem.

Použití

Stavby

• vnější i vnitřní izolace stěn
• izolace šikmých a plochých střech
• izolace podlah a stropů
• izolace vnitřních dělících stěn

Průmysl

• izolace technických potrubí
• izolace topných systémů
• izolace zařízení a zásobníků

Skelná vata

Skleněná , skelná vata případně skelná vlna je tepelně a zvukově izolační materiál vyrobený ze skleněných vláken, které patří do skupiny minerálních vat.

Sklo je obvykle pro zvýšení pružnosti a snížení lámavosti upraveno. Úprava spočívá jednak v přidávání hliníku (Al) do taveniny skla, nebo obalením vláken do vinylacetátových disperzí.

Skleněná vata se vyrábí z vláken o tloušťce 6–9 µm. Vlákno je odolné vůči vysokým teplotám – do 550 °C.

Vlákna se dělí a stlačeným vzduchem nafoukávají do vrstvy požadované tloušťky, která se následně lisuje do pásu. Ten se řeže na jednotlivé desky.

Vata ať už ve formě desek, rolí nebo volně aplikovaná (foukaná izolace) se používá hlavně jako tepelná izolace.

Výhody

• nehořlavá, má nejbezpečnější třídu reakce na oheň A1
• paropropustná, má velmi nízký faktor difúzního odporu
• odolává plísním, houbám a hnilobě
• výborná akustická izolace
• stlačitelná, což usnadňuje její přepravu

Nevýhody

Nevýhodou jsou samotná skleněná vlákna, která jsou velmi tenká a ostrá, zabodávají se do lidské pokožky, ze které se těžce odstraňují. Nebezpečné jsou zvlášť pro oči a dýchací cesty.

Z dýchacích cest se uvolňují jen postupně hlenem nebo zarůstají do tkání plic, kde je tento materiál poté prakticky nevylučitelný.