Recyklace PVC: Opravdu udržitelný cyklus, nebo hazard s budoucností?

Recyklace jako mantra, nebo složité dilema?

Recyklace stavebního PVC např. plastových oken je často prezentována jako ideální řešení šetrné vůči životnímu prostředí. Jenže stará vysloužilá okna jsou zároveň zásobárnou stabilizátorů na bázi olova a kadmia, které byly po desetiletí běžnou součástí výroby PVC profilů. A právě ta jsou dnes opět recyklována do nových profilů – přestože použití těchto těžkých kovů EU výslovně zakázala, a to v reakci na dlouhodobé poznatky o jejich toxicitě.

Legislativa: Výjimka REACH na přání lobby výrobců

Evropská komise zakázala přidávání olova a kadmia do nových PVC výrobků už v roce 2015 (kadmium dokonce dříve). V rozporu s původním duchem ochrany zdraví byla ale na návrh lobbistů výrobců profilů udělena výjimka pro recyklované PVC – což platí právě pro výrobce okenních a dveřních profilů. (Za REACH výjimkou na olovo a kadmium v recyklovaných PVC oknech stojí především EPPA a právě zmíněné přední evropské výrobní firmy, které prosazovaly své zájmy během konzultačního procesu v Bruselu.) Tato výjimka byla přijata i přes odpor řady odborníků s argumentem „udržitelnosti“, protože bez ní by recyklace historických plastů nebyla možná a vznikaly by obrovské „hory“ nevyužitelného odpadu.

Tato právní klička znamená, že staré olovo a kadmium zůstává legálně přítomno v recyklovaných profilech, pokud jsou určeny pro stavebnictví – paradoxně je však přísně zakázáno například v hračkách, bižuterii nebo jiných výrobcích, kde se o dětech a zdraví mluví ještě citlivěji.

Americká historie zákazu olova

USA zavedly zákaz olova v benzínu díky emisním a zdravotním důvodům už v roce 1973 a olovnatý benzín na silnicích zcela vymizel do roku 1996. Evropa sice následovala s odstupem, ale i zde byl olovnatý benzín zakázán (v Česku od 1. ledna 2001). Důvodem byla snaha eliminovat škodlivé účinky olova na lidské zdraví – především na nervový systém dětí. Zatímco v palivu už by nás obsah olova vyděsil, v recyklovaných oknech zůstává, i když „na výjimku“.

USA a Kanada: Recyklace bez olova a kadmia

Na rozdíl od Evropské unie, kde byla lobbisticky prosazena výjimka pro recyklát s olovem a kadmiem v nových profilech, je v USA a Kanadě použití těchto kovů v nových (i recyklovaných) stavebních výrobcích – včetně plastových oken – v podstatě zcela eliminováno, resp. zákonem i trhem považováno za vysoce rizikové a nepřípustné. Limity na obsah olova a kadmia jsou zde přísné a podobná právní mezera neexistuje. Nové i recyklované PVC profily proto musí splňovat standardy zdravotní nezávadnosti bez toxických těžkých kovů.

Zkušenost z trhu s hračkami

Evropská legislativa opakovaně snižovala povolené limity jak pro olovo, tak pro kadmium v hračkách a dětských předmětech – moderní poznatky ukazují, že neexistuje žádná dávka olova, která by byla naprosto bezpečná pro vývoj dítěte. Pokud se toxickým látkám v této citlivé skupině vyhýbáme nulově, proč je tolerujeme u stavebních výrobků, které budoucí generace budou opět recyklovat nebo likvidovat?

Přenášíme toxickou zátěž na budoucí generace

Jak dnes recyklujeme staré PVC s olovem a kadmiem, vlastně jen posouváme tento problém dál – přečerpáváme toxický odpad z dneška do (nejen) oken a profilů budoucnosti s argumentem, že to je „ekologičtější“. Speciální výjimka podle REACH je platná pouze několik let a je věcí lobbistického vyjednávání, nikoli zdravého rozumu. Je na místě ptát se, zda nechceme řešit dlouhodobý problém jen opticky – a jestli nevystavujeme další generace opakované zátěži a drahé likvidaci za pár desítek let.

V době bytové krize, kdy se vlastní bydlení stává vysněným životním cílem a je potřeba na koupi nemovitosti třicetileté zadlužení zpravidla, si dobrovolně kupuji výrobek – okno z recyklátu s obsahem stabilizátorů na bázi olova a kadmia, abych potomkům místo investice zanechal zdraví a planetu ohrožující odpad.

Závěr a doporučení IZB

V Institutu zdravého bydlení respektujeme potřebu recyklace, ale považujeme za nezbytné hledat skutečně bezpečné a bezolovnaté oběhové hospodářství. Každý, kdo dnes pořizuje plastová okna „z recyklátu“, by měl vědět, že jde o výrobek s výjimkou ze zákazu toxických látek – a že volí řešení, které přenáší environmentální i zdravotní riziko do budoucnosti.

Udržitelné recyklaci plastů bude možné věřit až ve chvíli, kdy bude zcela vyloučeno používání a recyklace sloučenin olova a kadmia v jakékoliv formě.

Institut zdravého bydlení, srpen 2025

Použité zdroje:

• institutzdravehobydleni.cz – Recyklace PVC, olova a kadmia v okenních profilech institutzdravehobydleni
• institutzdravehobydleni.cz – Kadmium, olovo a PVC aneb plastová okna bez olova jen v USA institutzdravehobydleni
• ceskenoviny.cz – 8 mýtů o recyklátu v PVC oknech ceskenoviny
• cs.wikipedia.org – Benzín wikipedia
• cnn.iprima.cz – Konec olovnatého benzínu cnn.iprima
• habitablefuture.org, PVCInformation.org – Lead and Cadmium in Childrens Vinyl Products pvcinformation+1
• California Air Resources Board, California Reformulated Gasoline Overview ww2.arb.ca+1
• lcf.ca.gov – Residential Window & Door Remodel (pravidla pro okna Kalifornie) lcf.ca
• imaterialy.cz – Plastová okna s „recyklátem“ imaterialy
• arnika.org, data.consilium.europa.eu – Evropský parlament odmítl olovo v recyklovaném PVC, REACH EU rozhodnutí data.consilium.europa+1
• ekolist.cz – Hračky pro nejmenší děti by měly být bezpečnější ekolist
• enviweb.cz – Evropa nechce toxické hračky enviweb