Příliš jasná nano rizika a jak fungují nanočástice

Pojmy nanotechnologie a nanomateriály pronikají do povědomí člověka stále více a více, útočí na nás z reklam na samočistící fasádní barvy, vnitřní malířské nátěry, protiplísňové ponožky, na keramické pánve odolné proti poškrábaní, na opalovací krémy, které téměř nepropouští UV záření, ale i ze seriózních článků, které se zabývají dopady nanotechnologii a používáním výrobků obsahujících nanomateriály na lidské zdraví i na všechny složky životního prostředí.

Nová fasáda, která se „samočistí“ a je odolná proti houbám a řasám, interiérová malířská barva, kterou vaše děti nedokáží znečistit ani s největším úsilím, ovoce v plastovém jídelním boxu vypadající jako čerstvě po celé dny. To umožňuje nanotechnologie. Nyní se nachází téměř ve všech oblastech našeho života.

Jak fungují nanočástice

„Nanotechnologie umožňují dosáhnout velmi velkých efektů s minimem materiálu,“ vysvětluje Dieter Sporn z Fraunhoferova institutu pro silikátový výzkum ve Würzburgu. “Je to žádoucí všude tam, kde jsou vyžadovány nejtenčí možné vrstvy materiálu nebo jsou použity velmi drahé materiály.”

Neobvyklá geometrie a velikost částic mění jejich chemické a fyzikální materiálové vlastnosti. Například chemické účinky mohou být zesíleny nebo mohou být urychleny aktivní procesy, jako je vytvrzování laku. V závislosti na aplikaci se používají nanočástice z různých výchozích materiálů – jako složky a často také jako povlaky na výrobcích.

Nanostříbro se používá v mnoha oblastech

Díky svým antimikrobiálním vlastnostem se nanostříbro používá například v textilu, v oblasti vnitřních malířských nátěrů nebo domácích spotřebičích, jako jsou ledničky a pračky. V současné době se však o něm diskutuje zvlášť kriticky. Koneckonců, nanostříbro se také používá ve zvláště citlivých oblastech, jako jsou dezinfekční prostředky v nemocnicích. “Lidé si však vyvinou odpor vůči stříbru. Pokud se tedy s nanostříbrem dostanou do styku příliš, už nemůže fungovat na místech, kde je to skutečně nutné,” varuje Monika Büning expertka ze Spolkového svazu ochrany spotřebitele.

Rizika do značné míry neprozkoumaná

Švýcarský federální úřad pro životní prostředí (Federal Office for the Environment, FOEN), který je součástí Ministerstva pro životní prostředí, se rozhodl začít problematiku s nepatrnými nanočásticemi řešit. Jejich souhrn doporučení, týkající se šetrného odstraňování tohoto typu odpadů, bylo vlastně prvním takovým počinem v Evropě.

Nejnaléhavěji zatím z textu této zprávy zaznívá potřeba, aby obsah syntetických nanomateriálů v plastech a kovech nenarušoval proces recyklace.

Další obavy vyvolávají mnohé studie. Změněné materiálové vlastnosti, které jsou tak zajímavé pro průmysl a obchod, by mohly potenciálně ohrozit lidi, zvířata a životní prostředí.

„V ideálním případě by byl produkt vyvinut a současně by byl proveden výzkum rizik,“ říká Jan Beringer z Institutu textilních inovací Hohenstein v Bönnigheimu.

Skutečnost je však jiná: Výzkum možných rizik a vedlejších účinků nanotechnologií zaostává daleko za uváděním produktů na trh. Dostupné studie často nejsou příliš významné. „Vztahují se pouze na velmi specifické výrobky, takže jejich výsledky lze přenášet pouze v omezené míře,“ říká chemik Jan Beringer.

Tyto studie nicméně poskytují důležitá vodítka pro možná rizika: „Nanočástice jsou tak malé, že nevíte přesně, jakými bariérami mohou proniknout,“ vysvětluje Monika Büning, odbornice na bezpečnost výrobků Spolkové asociace spotřebitelů v Berlíně. „Studie na zvířatech například ukazují, že nanočástice jsou absorbovány plícemi a transportovány do krevního řečiště a mozku. Může to také znamenat, že pronikají dovnitř buněk.“

Karcinogenní účinky potvrzeny?

Kathrin Schwirn ze Spolkové agentury pro životní prostředí v Dessau dodala, že existují náznaky, že látky, které mají ve své podstatě toxické vlastnosti, by mohly být ještě toxičtější díky většímu povrchu materiálu v nanoformě. Nanostříbro například vyvolal zánětlivé procesy v plicích krys.

Oxid nano-titaničitý, který se používá u krémů na opalování s obzvláště vysokým faktorem ochrany před sluncem, spustil rakovinu plic při pokusech na zvířatech.

„Plíce jsou při inhalaci nanočásticemi nejhůře postiženým orgánem z hlediska množství uchovaného materiálu. Po hodinové inhalaci 15 nanometrů (nm) iridiových nanočástic bylo v plicích pokusných krys zjištěno až 7.1011 částic.

Dýchání je nejvýznamnější cesta pro vstup nanočástic“ říká Ing. Dušan Nohavica, CSc., světově uznávaný odborník na nanočástice z Fyzikálního ústavu AV ČR, který dodává: „Další epiteliální povrchy, jimiž nanomateriály prostupují, jsou v zažívacím traktu, oční spojivky a kůže.“

Po téměř deseti letech práce zveřejnila Evropská komise své konečné rozhodnutí klasifikovat oxid titaničitý jako karcinogen kategorie 2. Zveřejnění právních předpisů v Úředním věstníku Evropské unie klasifikuje oxid titaničitý (TiO2 \ u200b) jako podezřelý karcinogen kategorie 2 pro inhalační expozici podle nařízení EU (ES) č. 1272/2008. (únor 2020 – poznámka autora)

Nanočástice nejsou označeny

Stále neexistuje vědecký důkaz, že nanočástice poškozují člověka nebo které materiály jsou zvláště nebezpečné. To vyvolává mnoho otázek. Ale pokud se chcete dozvědět více o nano produktech a zvážit výhody a nevýhody, máte velký problém: Nano aditiva nemusí být schválena, a dokonce nemusí být ani označena.

Dle informací SZÚ – Státního zdravotního ústavu v Praze existují od 1. 1. 2020 – nové požadavky na nanomateriály. Účelem je zajistit, aby společnosti poskytovaly dostatek informací k prokázání bezpečného používání svých nanomateriálů pro lidské zdraví a životní prostředí.

Změny se vztahují na všechny nové a stávající registrace týkající se nanoforem. To znamená, že se od žadatelů o registraci očekává, že do 1. ledna 2020 aktualizují své stávající dokumentace s informacemi o produkovaných či distribuovaných nanoformách.

Povinností žadatele je respektovat revidované přílohy REACH zabývající se nanoformami, které zavádějí objasnění a nová ustanovení pro:

• charakterizace nanoforem nebo sad nanoforem, na které se vztahuje registrace (příloha VI);
• posouzení chemické bezpečnosti (příloha I);
• požadavky na informace o registraci (přílohy III a VII-XI); a
• povinnosti následného uživatele (příloha XII).

Jak rozpoznat produkty s nanotechnologií

„Na jedné straně se mohou spotřebitelé ujistit, že je produkt cílen na klíčové slovo „nano “,“ radí Monika Büning. “Tak tomu bývá častěji například u sprejů na péči o boty.” Na druhou stranu můžete při nákupu vnitřní malířské barvy, fasádní barvy nebo laku v prodejně konkrétně požádat o produktové listy.

Důvodem je také dotaz na klíčová slova jako „antibakteriální“ nebo „odpuzující špínu“ či „samočistící“ na obalu.

O recyklaci výrobků s nanočásticemi se dočtete v seriálu IZB.