PVC peklo na podlaze
PVC podlahy jsou již nějakou dobu trendovým produktem a prodej roste. Výrobci je propagují jako zvláště odolné, snadno čistitelné a poměrně levné a „všestranné“, které mohou vzhledově napodobit téměř jakoukoli podlahovou krytinu, kterou si lze představit, a údajně mají málo znečišťujících látek.
Navzdory skutečnosti, že se výrobci v žádném případě neobejdou bez přísad, které jsou škodlivé pro životní prostředí a lidské zdraví, je průmysl potěšen mlčením o mnohem zásadnějším problému podlah: konkrétně o jejich surovinách, polyvinylchloridu (PVC). Celý jeho životní cyklus je spojen s ničivými vedlejšími účinky na lidi a přírodu,
Škodlivé látky v podlaze (PVC peklo)
I výroba PVC polymeru na bázi ropy a kamenné soli uvolňuje nebezpečné znečišťující látky: mimo jiné dioxiny. Látky z této skupiny látek se mohou dostat do ovzduší, podzemních vod a půdy.
Biodegradují velmi pomalu, hromadí se primárně prostřednictvím příjmu potravy ve zvířecí a lidské tukové tkáni a jsou toxické v různých stupních.
Světovou zdravotnickou organizací (WHO) jsou klasifikovány jako karcinogenní a extrémně toxické i v nejmenších množstvích.
Výrobci podlahových krytin používají změkčovadla k tomu, aby surové, křehké a tvrdé PVC bylo poddajné.
Ftaláty, které jsou v dětských výrobcích legislativně regulovány, se však stále používají při dalším zpracování plastů třeba pro vinylové podlahy nebo vodovodní rozvody. Navíc nejsou pevně vázány v materiálu.
Do lidského těla se mohou dostat prachem z domácnosti a trvale unikat z podlah – teprve když se materiál stane porézním, lze předpokládat, že změkčující látky, které obsahuje, se úplně nebo alespoň z velké části odpařily.
Podle Spolkového institutu pro hodnocení rizik (BFR) se sídlem v Berlíně byly ftaláty „nalezeny všude v životním prostředí“. Jen v západní Evropě je roční objem výroby kolem jednoho milionu tun. Více než 90 procent se používá k výrobě výrobků z měkkého PVC, jako jsou podlahy.
Problému zdraví a škodlivin, mimo jiné v PVC se IZB věnuje ve speciální rubrice.
Institut zdravého bydlení přináší exkluzivně poznatky z testování v exkluzivní spolupráci s TÜV Rheinland a renomovanou redakcí ÖKO Test.
Docent Christian Ippach a Kai Thomas chtěli zjistit, do jaké míry se i dnes v PVC podlahách vyskytují pochybná změkčovadla a další škodlivé přísady.
Proto vybrali dvanáct vzorků podlah a vinylů v síti hobby a bau marketů jako jsou Hornbach, Bauhaus a Globus a tyto podrobili rozboru v profesionální laboratoři TÜV.
Hormonálně účinná změkčovadla v testovaných PVC krytinách
„Při zkoušce, kterou jsme provedli před osmi lety selhaly všechny testované výrobky. Tentokrát byli alespoň dva vzorky ohodnoceny jako „uspokojivé“ a „dostatečné“.
Průměr třídy je však opět velmi špatný: osm krytin naprosto selhává s jednoznačným hodnocením „nedostatečné“, popisuje výsledek docent Christian Ippach renomovaný odborník na problematiku z německé akademie TÜV Rheinland.
Uznávaný redaktor Kai Thomas dodává „To je způsobeno hlavně změkčujícími přísadami. Více než polovina všech testovaných krytin jasně překračuje naše devalvační limity pro právně regulované ftaláty.
Protestujeme proti DINP, která má mimo jiné hormonální účinky. Látka patří do skupiny ftalátů, které jsou právně regulovány ve výrobcích, které do úst vkládají děti mladší tří let.“
Až na jednu výjimku vykazují všechny testované vzorky také náhradní změkčovadla. Nalezené sloučeniny dosud nebyly dostatečně prozkoumány na možná zdravotní rizika, více zde.
Dva produkty z testovaných vzorků obsahují úrovně dibutylcínu (DBT), které jsou relevantní z hlediska poškození. I malé dávky DBT mohou ovlivnit imunitní a hormonální systém zvířat a pravděpodobně i člověka.
Podle evropského chemického práva nesmí koncentrace cínu ve výrobcích pro širokou veřejnost překročit 0,1 procenta na základě jejich hmotnosti.
DBT Dibutylcín se řadí mezi tzv. organocínové sloučeniny, což jsou organokovové sloučeniny, které obsahují cín. Jsou toxické a v praxi se používají především jako stabilizátor PVC, jako jedy (biocidy) pro likvidaci škůdců.
Šest podlahových krytin obsahuje organofosforové sloučeniny, které obvykle slouží jako retardéry hoření, ale také znečišťují životní prostředí. Pověřená laboratoř nalezla zvýšené hladiny tributoxyethylfosfátu (TBEP) v pěti testovaných vzorcích, u kterých studie navíc prokázaly podráždění kůže a očí.
Další z testovaných vzorků obsahuje velké množství organofosforové sloučeniny, která je vysoce ohrožující pro vodní zdroje.